17. srpna 2014

Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi


Už od malička je četba mým nejoblíbenějším koníčkem. Čtením si krátím chvíle při dojíždění do školy, v létě při opalování se u vody, při dlouhých zimních večerech nebo kdykoli jindy, kdy je čas a příležitost. Už mnohokrát se mi stalo, že jsem si večer před spaním vzala knihu s tím, že si přečtu jednu, dvě, maximálně tři kapitoly a začetla jsem se tak moc, že jsem knihu zavírala ve čtyři hodiny ráno. 

Konvice čaje a kniha - ideální kombinace
Správně vybraná a především dobře napsaná kniha by měla umět vyvolat emoce - ať už je to smích, nebo pláč. Ještě se mi nestalo, že bych na narozeniny nebo Vánoce nedostala novou knihu od mého oblíbeného autora nebo autorky. Už od první třídy jsem hrdým vlastníkem kartičky do knihovny, kam nás poprvé vzal náš tatínek, který hodně ovlivnil můj výběr žánru knih. Pamatuji si, že jsem z knihovny vždy tahala maximální povolený počet knih - tedy deset - a byla jsem hrozně nešťastná, že si jich nemůžu vzít více. Postupem času jsem ve výběru náročnější, takže se stane, že odcházím domů třeba pouze se třemi tituly, ale i tak - čtení je stále nedílnou součástí mého života. 


Čím více nových lidí poznávám, tím více mě udivuje, když mi někdo řekne, že nečte - a rozhodně se počet těchto jedinců nedá spočítat na prstech jedné ruky. Před maturitou se spousta mých spolužáku hroutila, že musí přečíst dvacet knížek. Mamma mia, to já přečtu za dva měsíce, když je dobrá konstelace hvězd. Nečtenáře rozděluji do několika skupin. Příslušníky první skupiny jsou tzv. machýrci. "Nečetl jsem a v životě číst nebudu. Čtení je pro šprty, yeah!" Následují věční slibovači, kteří dokáží vymyslet nekonečné množství výmluv, proč nečtou: "Nemám kartičku do knihovny a kupovat knížky není zrovna levná záležitost. Ale až si ji zařídím, tak začnu číst, fakt!" Většina členů této skupiny skončí pouze u slibů, ale najdou se i tací,
Spojení čaje, tenisu a četby je to nejlepší,
co může být
kteří své slovo dodrží. Nikdy nezapomenu na mého kamaráda, který mi asi rok zpátky poslal několik smsek: "Kačiiii, byl jsem poprvé v knihovně a neztratil jsem se!" Za týden přišla další: "Dneska jsem dočetl Romeo a Julii, jsi na mě pyšná?" Samozřejmě, že jsem! :)

Je jasné, že každého zajímá něco jiného. Neříkám, že člověk musí přečíst za týden sedm knih, pěkně jednu knížku na den, ale nečíst, je dle mého názoru také hloupost. Vždyť díky čtení si člověk rozšiřuje slovní zásobu, může relaxovat a úplně vypnout. Ale je to na každém, kdy a jestli vůbec si najde ke knihám cestu - já vím jistě, že bez knih by můj život nebyl takový, jaký je.

Co vy, jak jste na tom se čtením? A jaká je kniha, která v této chvíli leží na Vašem nočním stolku?