17. srpna 2014

Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi


Už od malička je četba mým nejoblíbenějším koníčkem. Čtením si krátím chvíle při dojíždění do školy, v létě při opalování se u vody, při dlouhých zimních večerech nebo kdykoli jindy, kdy je čas a příležitost. Už mnohokrát se mi stalo, že jsem si večer před spaním vzala knihu s tím, že si přečtu jednu, dvě, maximálně tři kapitoly a začetla jsem se tak moc, že jsem knihu zavírala ve čtyři hodiny ráno. 

Konvice čaje a kniha - ideální kombinace
Správně vybraná a především dobře napsaná kniha by měla umět vyvolat emoce - ať už je to smích, nebo pláč. Ještě se mi nestalo, že bych na narozeniny nebo Vánoce nedostala novou knihu od mého oblíbeného autora nebo autorky. Už od první třídy jsem hrdým vlastníkem kartičky do knihovny, kam nás poprvé vzal náš tatínek, který hodně ovlivnil můj výběr žánru knih. Pamatuji si, že jsem z knihovny vždy tahala maximální povolený počet knih - tedy deset - a byla jsem hrozně nešťastná, že si jich nemůžu vzít více. Postupem času jsem ve výběru náročnější, takže se stane, že odcházím domů třeba pouze se třemi tituly, ale i tak - čtení je stále nedílnou součástí mého života. 


Čím více nových lidí poznávám, tím více mě udivuje, když mi někdo řekne, že nečte - a rozhodně se počet těchto jedinců nedá spočítat na prstech jedné ruky. Před maturitou se spousta mých spolužáku hroutila, že musí přečíst dvacet knížek. Mamma mia, to já přečtu za dva měsíce, když je dobrá konstelace hvězd. Nečtenáře rozděluji do několika skupin. Příslušníky první skupiny jsou tzv. machýrci. "Nečetl jsem a v životě číst nebudu. Čtení je pro šprty, yeah!" Následují věční slibovači, kteří dokáží vymyslet nekonečné množství výmluv, proč nečtou: "Nemám kartičku do knihovny a kupovat knížky není zrovna levná záležitost. Ale až si ji zařídím, tak začnu číst, fakt!" Většina členů této skupiny skončí pouze u slibů, ale najdou se i tací,
Spojení čaje, tenisu a četby je to nejlepší,
co může být
kteří své slovo dodrží. Nikdy nezapomenu na mého kamaráda, který mi asi rok zpátky poslal několik smsek: "Kačiiii, byl jsem poprvé v knihovně a neztratil jsem se!" Za týden přišla další: "Dneska jsem dočetl Romeo a Julii, jsi na mě pyšná?" Samozřejmě, že jsem! :)

Je jasné, že každého zajímá něco jiného. Neříkám, že člověk musí přečíst za týden sedm knih, pěkně jednu knížku na den, ale nečíst, je dle mého názoru také hloupost. Vždyť díky čtení si člověk rozšiřuje slovní zásobu, může relaxovat a úplně vypnout. Ale je to na každém, kdy a jestli vůbec si najde ke knihám cestu - já vím jistě, že bez knih by můj život nebyl takový, jaký je.

Co vy, jak jste na tom se čtením? A jaká je kniha, která v této chvíli leží na Vašem nočním stolku? 

9. května 2014

FILM TIP: Veronica Mars

Přiznávám se, jsem seriálový maniak. Ve své složce "seriály" mám právě teď neuvěřitelných 16 podsložek, kdy každá patří jednomu seriálu, které pravidelně sleduji. Ale to není vše - na externím disku si schovávám ještě "pár" seriálů, ke kterým se vracím, pokud chci zlepšit náladu nebo prostě proto, že je miluju. A jedním z nich je seriál Veronica Mars.

(zdroj)
Seriál Veronica Mars se vysílal v letech 2004 - 2007. Nevím přesně, ve kterém roce přišel k nám, ale pamatuji si, že ho uváděla Nova a jednu dobu byl mým každodenním společníkem po příchodu ze školy. Milovala jsem Veronicu, její smysl pro humor, její detektivní schopnosti a jejího tátu, který mi v některých ohledech připomínal toho mého. Křičela jsem nadšením, když se Veronica dala dohromady s Loganem, a brečela jsem, když se rozešli a Veronica skončila s Pizem, pf! Ještě více jsem ale smutnila, když seriál skončil. 
Jistě si tedy dovedete představit, jaké bylo moje nadšení, když jsem se dozvěděla, že se chystá celovečerní film! S realizací to ale nebylo tak jednoduché, protože chyběly peníze. Mezi fanoušky se ale rozjela sbírka a za nějakou dobu se vybralo 5,7 milionu dolarů, i když byla potřeba pouze třetina. Úžasné! Film se tedy začal natáčet a já jsem na něj zapomněla. Vzpomněla jsem si na něj až nedávno a okamžitě jsem ho musela vidět.

Big boys (zdroj)
Děj filmu se odehrává deset let od konce seriálu, Veronica bydlí s Pizem a je kousek od toho získat skvělou
práci a stát se právničkou. Její život však nabourá telefonát od bývalého přítele Logana Echollse, který je opět - jako za starých (dobrých) časů - v průšvihu a žádá o pomoc. Veronica se tedy vrací do rodného města, setkává se se starými známi a pokouší se očistit Loganovu pověst. Více nebudu prozrazovat, určitě se na film podívejte. Jediné, co si neodpustím, je jedna věta z filmu: Our story is epic. Můžete hádat kdo a kdy tato slova použil.

Řekla bych, že pro fanoušky seriálu, je tento film skoro až povinnost. Ve filmu se to hemží starými postavami a je zde mnoho narážek na seriálovou předlohu. Film ve mně vyvolal tolik vzpomínek a mám samozřejmě chuť podívat se na seriál znovu úplně od začátku. A vlastně proč ne - bude zkouškové, takže bude hafol času, že?! :)

Co vy a seriál Veronica Mars? Znáte? Sledovali jste ho jako já, nebo vás nechal chladnými? A co říkáte na film?

3. května 2014

INSTAGRAM: DUBEN


Stejně jako většina mých vrstevníků mám "chytrý telefon", na kterém samozřejmě nesmí chybět Instagram. Je teď velká móda fotit si jídlo, což na mém účtu chybí, protože ve většině případů nemám na focení čas ani náladu - většinou mám akorát hlad, takže se do toho pustím a nemyslím na dělání fotek do mého virtuálního alba. 

Tento měsíc byl ve znamení návštěvy malého-velkého bratránka, oslav, ale samozřejmě také nějakého toho učení. Tak pojďme na to - jak jsem vlastně strávila měsíc duben?

Pilně jsem studovala. // A ještě pilněji jsem se odměňovala.

Byli jsme se podívat na dinosaury. // Byli jsme na hokeji, kde ale "někoho" víc zajímal popkorn.

Na oslavě s přáteli jsem dokonce vyhrála mikinu Captain Morgan. // A pak jsem to odstonala.

Koupila jsem si nové boty na běhání! // Fandila jsem Kometě na Moraváku.



Co vy a Instagram? Máte tuto aplikaci? Baví vás takovéto články alá nakouknutí do cizích životů? 



20. dubna 2014

Co teď a co potom?


Je neděle, skoro jedenáct hodin večer. Venku prší a bubnování deště na moje střešní okna mě překvapivě neuspává, i když jsem za poslední tři dny naspala dohromady nějakých dvanáct hodin. Od čtvrtka jsem totiž měla na starosti hlídání mého osmiletého bratránka, který má ve zvyku vstávat ve chvíli, kdy ho první ranní sluneční paprsky polechtají po tváři, a chce se hrát. Když k tomu připočtete oslavování vynikajícího výsledku olomouckého hokejového týmu do čtyř do rána, tak je jasné, že nejsem zrovna ve své nejlepší kondici.

Otázka ale je, co je moje "nejlepší kondice"?! Většinu času jsem neskutečně kousavá, ironická osoba, která má ke všemu co říct. Problém ale je, že ne všichni jsou na to zvyklí. A i ti, co už mě znají nějakou dobu, si určitě přejí, abych se trochu uklidnila a zjemnila. Ubrala trochu. I když já vždycky říkám, že přesně kvůli mým (blbým) kecům, mě mají lidé tak rádi. Nevím, jestli je to pravda, ale uklidňuji se tím a vždycky to na chvilku pomůže.

Včera ale přišla krizovka. Tak velká krizovka přichází jednou za občas (a díkybohu za to, častěji bych to asi neustála). Byla jsem ve stavu, kdy jsem seděla u stolu a brečela jsem. Brečela jsem hodinu v kuse, a i když byla celá rodina doma a dva metry ode mě spal bratránek, nikdo nepřišel a nezeptal se, co mi je. Začalo to páteční výhrou hokejistů - jsou jenom fanynka, nijak jsem jim k výhře nepomohla, ani neznají moje jméno, ale dojalo mě to. Pak bylo oslavování, asi tři hodinky spánky a dorazil mě bratránek večer, který prostě z ničeho nic přišel, objal mě a řekl, že mě má hrozně rád, dal mi pusu a šel spát. A já jsem si uvědomila jednu věc - on je jediná osoba, kterou jsem zatím nezklamala. A já se hrozně moc bojím toho, že přijde den, kdy zklamu i jeho.

Byla půlnoc, když jsem se konečně chystala zalehnout do postele a dohnat ztracené hodiny spánku. Nemám ráda usínání, protože to má člověk až příliš času na přemýšlení. A těsně před usnutím mi proběhla hlavou myšlenka, že jsem zklamala především sama sebe. A to je snad ještě horší, než když zklamete své okolí (ale jenom o fous). Zklamala jsem samu sebe, protože neumím jít za svým snem. Neumím ustupovat, pořád si melu to svoje a jenom se dostávám do problémů kvůli tomu. Neumím najít náplň svého života.

Jestli něco umím perfektně, tak to je si stěžovat. 

Něco se musí změnit. Někdo se musí změnit. A tím "někdo" jsem já. Problémem je, že jsem srab.

Jednu věc ale vím jistě - psaním o mých problémech na internet ničemu a nikomu nepomůžu. Ale aspoň jsem si to všechno přiznala. Je dobré napsat to někam, než si pořád lhát do kapsy a říkat si, jak jsem na tom dobře.

Celá já!

23. března 2014

Začínáme!


Vítám Vás na svém blogu! 

Jmenuji se Karolína, je mi 20 let a mým rodným městem je Olomouc. Jsem ukecaná - když se rozjedu, nejde mě zastavit - hlasitá, v posledním roce jsem v sobě našla lásku k olomouckému hokejovému klubu Mora, jsem milovníkem knih, ale nepohrdnu ani dobrým filmem. Hrozně ráda spím, ale ještě raději mám svoji rodinu, i když se s nimi ne vždy na všem shodnu (velice mírně řečeno). Obdivuji mou nejlepší kamarádku fotografku, která umí skoro až perfektně zachytit ty nejdůležitější okamžiky nejen ve sportu. Miluju práci na zahradě, naše kočky, psa i ostatní zvířectvo, a tak bych mohla pokračovat do nekonečna... 

V poslední době je velký boom tzv. beauty blogů, fashion blogů, food blogů a já nevím ještě jakých dalších, ale já bych se nerada škatulkovala. Mám ráda kosmetiku, na druhou stranu si ale ráno ráda přispím a potom nestíhám, samozřejmě. Stejně tak ráda jím a nepohrdnu nakupováním nových kousků do mého šatníku. Tento blog bude obsahovat od každého trochu - pracovní název byl "Brečící koutek", což jsem naštěstí brzy zavrhla. Prostě a jednoduše - tenhle blog bude o mně a o všem, co mě zajímá, těší, štve, ...

A proč zrovna Neo Inizio? V italštině to znamená nový začátek a ten já potřebuji...

Takže ještě jednou - Vítejte na mém blogu!